Vylézt na hrad, nafotit pár fotek a hurá domů. Znělo to strašně jednoduše. V červenci je tma skoro až před jedenáctou večerní, pak se již člověku chce spát a těší se do postele. Napadlo mě, že pojedu domů zkratkou, přes Petržalku. Ignoroval jsem varovné hlasy a vzpomínky kdy jsme na počátku 90. let omylem vjeli do půlnoční Petržalky a následujících 45 minut jsme přijížděli na tutéž křižovatku z různých směrů. Tentokrát jsem dopadl obdobně, stačilo jednou špatně odbočit a místo zkratky byla okružní jízda. Ale co, trocha dobrodružství a tahle fotka tu jízdu vykompenzovala.