Brzké ranní (spíš ještě noční) vstávání se vyplatilo. Popravdě se mi nechtělo ani za mák do té studené noci, ale když další příležitost bude až za několik let. Místo jsem měl vytipované dlouho dopředu, našel jsem jej snadno, zakopnutím o jiného fotografa. Ospale říkám „dobré ráno“, dostávám pozitivní ujištění, že on sám je rád, že není jediný blbec co ráno vstával. Pak chvilka napětí, pár fotek a zkoušení nastavení jaké to ISO bude ještě ok a zatmění uteklo nějak rychle.
